1/ Jak fotografovat houby
Houby patří mezi velmi zajímavé a pozoruhodné organismy, které se vyznačují širokou škálou tvarů a barev, takže je vcelku zarážející, že jsou ze strany fotografů stále poněkud přehlížené a opomíjené.
Fotografování hub je specifické, a i když by se mohlo na první pohled zdát, že nejde o žádnou vědu, opak je pravdou. Houba vám sice nikam neuteče, jako třeba brouk, ale musíme si uvědomit, že roste mnohdy na fotograficky nevhodných či těžko přístupných místech, např. v tmavém prostředí, ve strmých stráních, vysoko na stromech, na podmáčených lokalitách a při březích vodních ploch, v trní, kopřivách a zejména na místech plných různých rušivých elementů. Kde se houbám dobře daří, tam si navíc obvykle libují klíšťata, komáři a jiný bodavý hmyz. Přesto všechno představuje focení hub skvělé odreagování od všedních starostí. Člověk se pohybuje v přírodě, a když se mu navíc povede zachytit nějaký zajímavý obrázek, na veškeré útrapy okamžitě zapomene.
Fotografování hub vyžaduje vhodné pomůcky, např. nůžky, pinzetu, ofukovací balónek, rozprašovač apod. Tyto pomůcky slouží k úpravě prostředí nebo samotné plodnice houby. Hodně důležitý je samozřejmě stativ, něco pod sebe (např. omyvatelný ubrus) a především osvětlovací desky, kterými houby vhodně nasvětlíme nebo pomocí nich naopak zastíníme. Tyto desky si vyrobíte poměrně snadno, např. ze staré knihy či ze šanonu tak, že jednu stranu polepíte pomačkaným alobalem, zatímco druhou bílým papírem. Světlo hraje velkou roli
všeobecně při fotografování a nejinak je tomu i u hub. Nejideálnější podmínky pro fotografování hub jsou tehdy, když je pod mrakem. Na slunci můžeme v některých případech docílit zajímavých, umělecky laděných snímků, avšak reálný a věrohodně zachycený obrázek pořídíme zejména ve stínu. Taktéž se příliš nedoporučuje houby fotit bleskem, který fotografové hub většinou nevyužívají. Pokud fotíme houby z nadhledu a je slunečno, můžeme docílit stínu deštníkem. Ze země nebo dokonce z podhledu se ve stejných podmínkách houby fotí velice špatně a výsledkem bývají přeexponované snímky. Při tomto stylu focení je také třeba dávat pozor na linie, tak aby nám v pozadí „nepadaly“ stromy na jednu stranu. Dobře bychom si měli rovněž prohlédnout prostor mezi objektivem a snímaným objektem a zbavit se případně stébel trávy, větviček a jiných rušících prvků.
Jak již bylo zmíněno výše, houby rostou často v nežádoucím prostředí, a proto pokud chceme, aby fotografie k něčemu vypadala, je obvykle zapotřebí nejbližší okolí houby citlivě upravit. Někteří fotografové fotí houby bez jakéhokoli zásahu a snaží se je pouze vhodně nasvítit. Není to ani tak tím, že by byli líní, ale jsou si většinou dobře vědomi úžasné aranžérské schopnosti matičky přírody. Pokud narostou plodnice v pěkném prostředí, mohou být i takovéto fotografie velice působivé. Jestliže však chceme fotit houby s jejich důležitými znaky, obvykle se bez zásahu do jejich prostředí neobejdeme. Abychom pořídili pěkný snímek, kde jsou navíc zachycené důležité znaky houby, měli bychom umět pracovat s vyvážením bílé barvy, které se dá nastavit v podstatě v každém fotoaparátu, umět zvolit správnou hloubku ostrosti, odhadnout nejlepší vzdálenost od snímaného objektu, v případě potřeby citlivě upravit prostředí houby a zejména vhodně pracovat se světlem.
Jaroslav (houbolog@seznam.cz)
